Militia Sanctae Mariae

Observantia SS. Cordis Iesu et Mariae

Provincia Europa Orientalis

Preceptorium St. Wenceslai


10.10. 2008 - Proč zklamal moderní svět aneb světové moderní NON SERVIAM Francouzské revoluce!
Why modern world failed or modern international "Non serviam" of French Revolution!
  Dnes, na počátku 21. století, stojí  moderní svět v krizi, která se zdá být krizí poslední. Na této krizi se shodují ekologové, ekonomové, politologové i filosofové. Moderní svět selhal, protože se od něho očekávalo, že splní  nesplnitelné ideje. Zhroutila se představa lepšího spravedlivějšího a blahobytného světa. Zhroutila se myšlenka, že svoboda člověka je postavena nad zákon přirozeného řádu a že vedoucí instancí světa je rozum, resp. svědomí lidí.  Moderní svět, který se vzhlédl v liberálních ideách, vytvořil prototyp státu, práv občana, demokratizaci společenských struktur a konečné vypořádání s feudálními přežitky v podobě striktně hierarchicky uspořádané společnosti. Papež Lev XIII. charakterizoval liberalismus a také budoucí moderní svět takto: €"Každý člověk je zákonem sám sobě.€"  Zvláště po II. světové válce, když se svět vzpamatovával ze šoku válečných let, začalo horečné budování moderního světa, ale bez jedné velmi důležité instance - bez Boha. Moderní člověk přestal Boha potřebovat a sesadil ho pomyslně s trůnu a místo Něho položil na trůn deklaraci lidských práv a chvalozpěvy na svou pochybnou důstojnost. Ruku v ruce s vývojem moderního světa kráčela vědecko-technická revoluce a atomový věk. Člověk ztratil posvátnou bázeň před neznámým a před Božím majestátem. Rozdíl mezi středověkým a moderním světem je možné spatřit nejenom v úrovni společnosti a její vyspělosti, ale hlavně v  zaměření a v cíli takové společnosti. Středověk byl vnitřně duchovně stabilní. Rozpad středověku začal ve chvíli, kdy člověk chtěl prosadit svá práva na úkor Božích a vztyčit tak svoji zástavu emancipace na místě vyhrazeném Bohu.             
            Přesto v minulosti byla známa i jiná pojetí světa. Středověk sám o sobě je exemplárním příkladem vypracovaných představ o konstrukcích světa a o jeho ideových pilířích. Na čem byla založena podstata středověké společnosti? Na počátku středověké společnosti bylo právo Božské. Právo lidské nebylo absolutním fenoménem, protože bylo vždy omezeno právem Božským. Svoboda znamenala dělat to, co by se mělo dělat, tj. to, co je ve shodě s řádem stanoveným Bohem. Pravda se brala objektivně, t.j. byla to shoda lidské mysli a předmětu. Člověk jako bytost stvořená byla podřízená svému Stvořiteli. Netvoří proto zákon, a tím méně pravdu. Bůh zůstával nejvyšším zákonodárcem a měřítkem všeho konání. Středověký člověk si byl vědom toho, že každé lidské právo musí býti ve shodě  s právem přirozeným, které bylo vytvořeno Bohem. Svoboda středověkého člověka byla tvořena uvědomněním, že člověk  je stvořen k obrazu  Božímu a proto je svobodný. Jestliže člověk je tedy obrazem Božím, potom Bohu není roven. A proto ani lidé nejsou si nutně rovni. Protože existují mezi lidmi přirozené rozdíly, nemohou míti ani bohatství stejného druhu, nýbrž musí být mezi nimi rovnost rodová.  Přirozená nerovnost vyvolává stupňovitou nadstavbu a řád. Řád požaduje prvenství práva nad mocí, pravdy nad omylem, rozumu nad pudem. Středověký člověk chápe, že zlo, které vstoupilo do společnosti cestou hříchu a padlé lidské přirozenosti, je možné vykořenit mravní obnovou jednotlivce, který se znovu přimkne k Božímu zákonu.

         Naproti tomu moderní svět odbourává Boží zákon  a místo něho pokládá lidské právo, hlásá svobodu a bratrství mezi lidmi a podtrhuje rovnost a svobodu všech lidí. Svoboda znamená v moderním světě to, co chceme dělat a ne to co musíme dělat. Pravda je zásadně subjektivní, t.j. lidské poznání je nezávislé na svém předmětu. Člověk je tvůrcem pravdy. Člověk tím, že tvoří pravdu, je tvůrcem práva. Zřídit prvenství lidského práva nad přirozeným  a Božským, znamená založit vládu člověka nad Bohem a pudu nad rozumem. Jestliže se člověk stal měřítkem a tvůrcem pravdy, potom pravda je relativním fenoménem, která odporuje skutečnému stavu věcí a stává se tak lží. Potom nerozhoduje, zda  2+2 jsou čtyři či pět. Moderní svět zdůrazňuje rovnost lidí a to i rovnost v bohatství. Jsou-li si všichni lidé rovni a jsou-li tvůrci práva, většina bude představitelkou práva. Člověk již není viděn jako ten, který je poskvrněn hříchem, ale jako ten, který je v jádru dobrým. V moderní demokracii jde pouze o to změnit nabídnout taková politická, ekonomická a finanční zřízení, aby bylo docíleno sociální dokonalosti. Přitom se zapomíná na mravní přeměnu jednotlivce. Pohanská civilizace moderního světa je zhruba liberální racionalistické osvícenství. Každý souhlasí, že zklamalo. I její vlastní přívrženci jsou v tom zajedno. Jedinou cestou z patového postavení lidstva na začátku 21. století je nutná změna člověka humanistického v člověka theologického. To znamená v člověka, který uznává věčnou Boží autoritu, cíl a objekt trvající mimo běh dějin. To znamená, že moderní člověk se musí vzdát svého vlastního kultu, který si vybudoval na úkor Boha, a musí se hluboce pokořit. Poenitentia € je nejlepší slovo, které si může člověk vzít za prostředek! Moderní člověk musí činit pokání a hluboké! Když člověk opustil theologii, opustil jediné měřítko, jež dávalo jeho zásadám konečnou platnost a smysl. Od té doby byl dán všanc řadě absolutních uchvatitelů, jež sám stvořil. Liberalismus, na kterém je bytostně závislý moderní svět, je otcem na jedné straně fašismu, nacismu, komunismu a na druhé straně liberální demokracie.

            Dnes se objevuje snaha vytvořit nový svět,  tzv. Novus Ordo Saeculorum, vytvořit zjednodušeně řečeno, nový světový řád a vymanit tento svět z krize, do které se uvrhl sám. Představa vytvoření  nového světového řádu a nového společenství je ve své podstatě absurdní, protože stále jde v kolejích moderního světa bez Boha. Nový světový řád je bez Boha a hrozí tedy, že lidstvo znovu staví  babylonskou věž. Nebylo dost  bybylonských věž, které selhaly? Lidstvo musí začít stavět katedrálu s dvěma věžemi, které budou symbolizovat sepnuté ruce při modlitbě. Naděje lidstva se upíná k VETUS ORDO SAECULORUM, který byl požehnán samotným Tvůrcem a není lidskou smyšlenkou a konstrukcí. Je třeba obnovit tento starý světový řád, aby nedošlo ke zhroucení celého světa. Starý světový řád ovšem není cestou zpět. Je to jenom návrat k €"normálnímu€" uspořádání lidského společenství, která je obrácená k Bohu, pochází od Boha a směřuje k Bohu.