Bitevní pole

Na bitevním poli více než kde jinde čeká smrt, zranění a zrádci, tedy těžké chvíle nejen s nepřítelem, ale i se společníky ve zbrani, kteří si svůj boj rozmyslí, změní svou věrnost nebo nakonec budou chtít jednat samostatně. To se nevyhnulo ani našemu Řádu. První trhlina nastala už o deset let později po založení Řádu v roce 1955: šlo o odklon, který měl tendenci proměnit Řád ve světský intelektuální kroužek. Nejvážnější však byla bezpochyby ta krize, která následovala po provedení koncilních reforem v roce 1970.

Nicméně od téhož roku, věrni své předkoncilní Řeholi, někteří rytíři potvrdili, že odmítají chybné koncepce, které se objevily po „II. vatikánském koncilu“, a také reformovanou liturgii. Noví členové od tohoto času byli pasování na rytíře dle Benedictio Novi Militis z římského pontifikálu od samotného arcibiskupa Lefebvra. Jeho prohlášení z roku 1974 a četná jeho připomenutí, jako například kázání v Lille v roce 1976 a homilie z roku 1988, v níž vysvětlil, že má-li vysvětit čtyři biskupy, je to z důvodu nutnosti zajistit platná svěcení a další svátosti. Tato orientace byla přijata jako vlastní směrnice Řádu. V roce 1995 byla dekretem kanonické komise Kněžského bratrstva svatého Pia X. (SSPX) schválena tradiční větev Řádu nazvaná „Řád rytířů Panny Marie, observance svatých Srdcí Ježíše a Marie“. Modrý kříž řádu byl opatřen dvojicí červených svatých Srdcí.

Dalo se však očekávat více obětí na bitevním poli, neboť v roce 2012 se zdálo, že dochází ke sblížení SSPX s koncilním Římem, a v roce 2022 došlo k puči uvnitř Řádu ze strany nově zvoleného magistrálního poručíka, který zůstal v čele odštěpené větve s podporou některých řeholníků, zatímco jiní dva kněží považovali za zajímavé založit si vlastní malý řád „Nanebevzetí Panny Marie“ pro vlastní službu (dva naši bývalí členové z Evropy a tři z Ameriky), aniž by za tolik let někoho dalšího přijali do tohoto „řádu“.