Militia Sanctae Mariae
Observantia SS. Cordis Iesu et Mariae
Provincia Europa Orientalis
Preceptorium St. Wenceslai
21.10.2008 Osudová chyba českých dějin: Vznik Československé republiky - Vznik mýtuFatal Mistake of Czech History - Birth of Czechoslovak Republic - Birth of Myth. V těchto dnech si
připomínáme
smutné výročí vzniku tzv. Československé republiky 28. 10. 1918. Toto
datum je
koncem čtyřistaletého panování katolické habsburské monarchie
podminované v 19.
století liberálním a nacionalistickým štvaním, které nakonec pohřbilo
nejprve
trůn a v polovině 20. století i oltář. Vznik tzv. Československé
republiky je
spojen s tak falešnými ideologickými principy, že je třeba, abychom je
českému čtenáři
krátce představili. Za války modifikoval T. G. Masaryk koncepci
politického
realismu, dosud směřujícího k demokratizaci politického systému
Rakouska -
Uherska a postavil se do čela boje za samostatný československý národní
stát
jako součást "obrozené" Evropy, uspořádané podle "moderní
zásady národnostní." Toto východisko a vlastní omyl "tatíčka"
Masaryka způsobil kolaps národnostní politiky v nově vzniklém
ČSR.
Myšlenkovou shodu našel u amerického prezidenta Wilsona, který se
snažil nově
reorganizovat střední Evropu. Masarykův zahraniční odboj (Maffie)
měl
samozřejmě obavy z nějaké formy řešení situace v rámci Rakouska, proto
18.
října adresuje jménem prozatimní československé vlády deklaraci
americkému
prezidentu Wilsonovi, která prohlašuje federalizaci za nedostatečnou a
žádá
samostatný stát Čechů a Slováků založený na republikánské formě se
zaručenými
demokratickými právy. Wilson s takto nastíněnou koncepcí Československa
souhlasil. Masaryk, E. Beneš a Mr. R. Štefánik argumentovali
zásadou
"sebeurčení národů". V prohlášení nezávislosti československého
národa, z 18. 10. 1918, se píše: "Demokracie porazila theokratickou
autokracii. Militarismus je zničen - demokracie je vítězná, na základě
demokracie lidstvo bude reorganizováno. Mocnosti temnoty posloužily
vítězství
světla - vytoužený věk lidstva vzchází. Věříme v demokracii, věříme ve
svobodu." To bylo programové prohlášení hlasatelů iluminátního věku
první nové totality v dějinách našich národů. To byl jasný
anti - Syllabus papežů 19. a počátku 20. století, kteří varovali
před
liberální demokracií a anarchistickým pojetím lidské svobody, který
ničí
veškerý společenský řád a sesazuje Boha s trůnu, včetně zednářských
idejí
rovnosti, svobody a bratrství.
Od té doby se v dějepise objevuje myšlenka toho, jak
český
národ trpěl pod rakouským jhem a podobně zkreslený obraz
skutečnosti.
Pokud někdo z české a slovenské strany hovořil o sebeurčení národů, tak
potom
bylo jasné, že i další menšiny, skoro stejně tak veliké jako česká a
slovenská,
mají právo na sebeurčení národů. Můžeme však konstatovat, že situace
rozchodu
Němců a Čechů začala radikálněji vystupovat ve chvíli rozpadu
společného tmelu,
kterým byla habsburská monarchie, v německém prostředí také někdy
nazývaná
Donau Monarchie - Podunajská monarchie. S tímto tvrzením lze do určité
míry
souhlasit, neboť Němci, Maďaři, Češi (a další národy) žili pod vládou
jednoho
císaře v jednom státě. Rozpadem Rakouska - Uherska a jeho
porážkou v I.
světové válce začala nová, ne zrovna štastnější etapa dějin nového
dvoustátí
Československa. Po rozpadu monarchie se
definitivně země koruny české vydaly svou cestou, cestou
liberálně
demokratického republikánského zřízení, které nemá v našich dějinách
obdoby a
je jistým způsobem anomálií. Když právo na
sebeurčení
národů, tak důsledně.
29. října 1918,
druhý
den po vzniku Československa, si čeští Němci pospíšili s vyhlášením
provincie Sudetenland, Deutschsüdmähren (připojena k
Dolnímu Rakousku), Deutschböhmen
a
později samostatná župa (Gau) na území Šumavy "Böhmerwaldgau
připojena
k Hornímu Rakousku. Odděleno mělo být 26.000 km2
pohraničního
území, které bylo osídleno Němci. Rakouský parlament reagoval velmi
rychle, po
jejich konstituování (30.října) je schválil a již 22. listopadu přijal
zákon,
podle něhož měly být do připravované německo-rakouské symbiózy, kromě
dvou
provincií, zahrnuty jižní Čechy, jižní Morava, Novobystřicko a města
Brno (Brünn), Olomouc (Olmütz), Jihlava
(Iglau) s
okolím a uzavřená německá župa
bratislavská (Pressburg). Čtvrtina území s třemi
miliony německy
mluvících obyvatel se hodlala odtrhnout od zemí koruny
české. To,
že tuto akci ukončilo čs. vojsko a to mnohdy krvavým
způsobem
natrvalo poznamenalo československo-německé vztahy do té míry, že na
konci První
republiky stojí Mnichov jako pokračující snaha sudetských Němců o
autonomii. Pro toto období byla rozhodující Saint-germainská smlouva s
Rakouskem uzavřená 10. září 1919, která uznává hranice tzv. koruny
české. Smlouva mimochodem hovoří ve své čtvrté části ustanovení o
ochraně menšin. 14. listopadu 1918 byl zvolen prezidentem Tomáš G.
Masaryk. Vládu vedl K. Kramář. Při bližším pozorování se ukazuje, že
počátky československého státu byly provázeny velkými problémy a
domnívám se, že neřešení, resp. podcenění, národnostní otázky přispělo
k pohřbení neuchopitelné ideje čechoslovakismu i Československa jako
takového a jeho okleštění po mnichovské dohodě. Kdo chce svobodu a je
slabší, tak ji ztratí, protože se vždycky objeví silnější, který ji
chce také. To je výsledek liberálního pojetí světa, které nemá oporu v
katolickém pohledu na teorii o sebeurčení národů. Idea
čechoslovakismu bez menšin
- Destabilizace nového státu
Idea of Czechoslovakism without Minorities - Destabilisation of the New State.
Stát
Husův, nikoliv sv. Václava
aneb český Kulturkampf.
State of Johannes Hus, but not of St. Wenceslaus or czech Kulturkampf.
Před 89 lety padly vystřely, které zanechaly na dlažbě sedmi měst s většinovým německým obyvatelstvem 54 účastníků a 104 těžce zraněných pokojné demonstrace jejich obyvatel k zasedání parlamentu republiky Deutsch - Österreich, za jejíž součást se považovali. V dnech následujících po vyhlášení samostatnosti Československa dochází k proklamaci samostatných německých provincií tvořících součást republiky Deutsch - Österreich: Deutschböhmen (29. X. 1918), Sudetenland (30. X. 1918), okresu Deutschsüdmähren a župy Böhmerwaldgau (tyto se hodlaly připojit k zemím Niederösterreich a Oberösterreich) na základě práva na sebeurčení obsaženého ve Wilsonových 14 bodech. Před československým státem stála otázka: Jsou tyto provincie části této republiky a nového samostatného Československa? Bylo jasné, že o jejich osudu bude rozhodnuto vojenskou silou. V duchu knihy Náš stát a světová revoluce bylo nutno zabránit tomu, aby nový stát byl NEDOCHUDČE. Dne 27. XI. 1918 začala systematická anexe všech těch území, které byly podle Beneše považovány za nezbytné pro budoucí rozsah státu a jeho ekonomickou a vojenskou stabilitu. Dokončením anexe německých provincií v polovině prosince 1918 byly vytvořené nové poměry a bylo doufáno, že se v budoucnu nepodaří již nikomu je změnit. Účastníci pařížské konference byli velmi dobře informováni o skutečných poměrech v Československu a především anglosaští posluchači byli znechuceni jednáním Beneše, který tvrdil, že v hraničních oblastech žije pouze smíšené obyvatelstvo a nikoliv pouze německé. Kromě diplomatických dokumentů německých politických zástupců z českých zemí se dostalo delegacím konference řady projevů vůle tohoto obyvatelstva: např. 105 telegramů německých měst českých zemí americkému prezidentovi žádající právo na sebeurčení a prosící o americkou ochranu německých území ze začátku února 1919. Poradce americké delegace Prof. Dr. A. C. Coolidge hodnotil ve své zprávě z 10. III. 1919 situaci česko - německou takto: "Dnes mezi nimi existuje hluboké nepřátelství a není důvod očekávat, že toto nepřátelství bude v blízké budoucnosti překonáno. Krev, která tekla 4. března, když čeští vojáci v mnoha městech stříleli do německého davu, byla prolita takovým způsobem - ačkoliv ve srovnání s oběťmi, jichž jsme se stali my, je to pouhá kapka -, že jen stěží může být odpuštěno. Jestliže minulý listopad existovala snad v německých kruzích jistá ochota z hospodářských důvodů udržet politickou sounáležitost s Čechy, pak dnes prakticky vymizela..." Republika
si vykopala hrob zvaný Mnichov 1938 Československá republika se stala obětí širokého nacionalistického hnutí a nacionalistických tendencí uvnitř národnostních menšin počátku 20. století, protože sama byla postavena na nacionalistických tendencích Čechů a Slováků a povýšila ideu čechoslovakismu na úroveň Boží. Slovy Romana Jocha, "nacionalismus se stal magickou formulkou, jež si mohla získat loajalitu mas v zápase s loajalitou ke starým feudálním pořádkům. Stal se živelnou vlnou, jež mohla smést vše, co jí stálo v cestě, a vynést k moci ty, kdo na ní pluli".
Němcům v
pohraničí bylo právo na sebeurčení upřeno. Nebyla pro ně vytvořena ani
malá
míra autonomie. To se týká i maďarské a polské menšiny. Němci, Poláci a
další byli v Československu v
roce 1919 udrženi silou a jejich právo na sebeurčení bylo za cenu
lidských
obětí českým vojenským zásahem pošlapáno. Němci se stali
"národnostní
menšinou", ačkoliv měli podíl obyvatelstva, který byl s menšinami v
jiných
státech nesrovnatelný (33 % v českých zemích). Těžkou ranou německému
obyvatelstvu byla posléze hospodářská krize 30. let a pozemková
reforma,
nejrozsáhlejší v Evropě té doby (nepočítaje SSSR), při které byly
všechny větší
statky a majetky konfiskovány a rozděleny nemajetným - německá menšina,
sama s
velikým podílem nemajetných, byla z přídělu vyloučena. Doporučená
literatura - Memoire III €-Problematika Němců
v Čechách€- In: Eduard Beneš a
střední
Evropa, ISE Praha 1994, s.18-25 (Celkem bylo předloženo na mírové
konferenci
jedenáct memorand, která byla poprvé publikována v roce 1937 ve
francouzském
znění - €"Československý pamětní spis€", včetně německého
překladu
Hermanna
Raschhofera z r. 1925.
- Krofta Kamil , Dějiny československé, 1946. - Kalista Zdeněk, Stručné dějiny československé, Vyšehrad, Praha, 1992. - Ráček Blažej, Československé dějiny, Praha, 1948. - Bělina Pavel a kol., Dějiny zemí koruny české II., Praha 1992. - Bolševici v politice Beneše: in: (Perman Dagmar, The Shaping of Czechoslovak State. Diplomatic History of the Boundaries of Czechosloakia 1914-1920, Leiden 1962, S.81 - Galandauer Jan : Vznik československé republiky 1918, Praha 1988. - Kuffner Hanuš, Náš stát a světový mír, J.Springer, Praha €- Vinohrady 28.11.1918 s mapami územních nároků nového státu a plánů na rozdrobení Německa. |