28.9.2008 Než se stal 4. srpna 1903 papežem římsko-katolické Církve kardinál a patriarcha benátský Giuseppe Sarto, který přijal jméno Pius X., vůbec nebylo jasné, že se nestane papežem  liberální státní sekretář kardinál  Rampolla. Tento kardinál požíval velkého vlivu a byl to právě on, který radil papeži  Lvu XIII. zmírnit odsouzení amerikanismu v encyklice Testem Benevolentiae. Když zemřel Lev XIII., byl Rampolla jistým favoritem na stolec sv. Petra. Byl přítelem francouzských republikánských politiků a stranil Francii proti Rakousku. Tehdy Prozřetelnost zasáhla prostřednictvím rakouského císaře Františka Josefa I. Ten přednesl ústy krakovského kardinála Puzyny veto proti liberálnímu prelátovi Rampollovi. Protest byl vyslechnut, přesto hlasy pro liberála rostly dále. Během tří dnů konkláve se volba obrátila ve prospěch kardinála Sarto. Paradoxem zůstává, že po zvolení papežem, Pius X. zakázal ohlašování protestu jménem kterékoli vlády. Tento protest však zřejmě zachránil Církev před otočením směru do kalných vod liberalismu a modernismu.

         A zůstává neskonalou zásluhou jednoho z posledních oficiálních ochránců katolické víry českých a moravských křesťanů , Františka Josefa I., že tento akt provedl, či spíše byl trpělivým nástrojem Božím ku prospěchu Církve. Ano, Rakousko bylo velkým katolickým ostrovem v rozbouřeném moři zednářských republik, které prosadily svou, tzv. národní nezávislost proti Boží spravedlnosti. Jistě rakouský arcidům nestál na straně vítězů. Na té stáli jeho nepřátelé, kteří na objednávku jistých míst rozsévali nesmyslné báchorky o Rakousku jako jakémsi "žaláři národů€". Zatímco pronárodní živel  řízený výhradně ze zednářských loží se chystal k rozhodujícímu úderu proti staleté monarchii, svět těchto nacionalistů a republikánských radikálů ve Versailles ukázal, co si myslí o papežství: svatý otec Benedikt XV. nebyl vůbec vpuštěn na tuto konferenci, kde se hovořilo o poválečném uspořádání a také nebyl pozván do Společnosti národů, kde se také tvořily dějiny. Svět napřístě s papežstvím již více nepočítá. " Svrhli jsme trůn, svrhneme i oltář." Málo vděku se dnes dostane našemu císaři Františku Josefovi, který byl zárukou, že katolík bude ve své zemi ochráněn vládnoucí autoritou před útlakem zednářské a bolševické Bestie.